Feromonové parfémy – mýtus nebo realita?

Co jsou feromony?

Feromony jsou vonné látky, které se uvolňují ze zvířat a jejichž účelem je vzbudit určité fyziologické reakce. Tyto reakce se mohou projevit mnoha způsoby. Mohou podněcovat sexuální aktivitu, vyvolávat agresivní chování či jinak povzbuzovat ostatní zvířata k aktivitě a zpětné reakci. Často jsou také zvířaty využívány ke značkování území a vymezování svého teritoria. Existence feromonů byla prokázána u většiny zvířat, u ryb, savců či primátů. Nicméně otázkou stále zůstává, jak feromony působí na lidi a zda jsou lidé schopni feromony vylučovat.

U mnoha zvířat je vylučování feromonů jedním ze signálů, které naznačují ochotu se pářit, definovat území či vyvolávat agresi. Tento proces je možné vidět především u savců či primátů. Nabízí se tedy otázka, proč by feromony neměly být využívány rovněž u lidí, u kterých existují ekvivalentní potřeby (svádění, zastrašení nepřítele, ochrana majetku).

Asi nejzajímavější studie, které se snaží prokázat existenci feromonů u lidí, se týká kojenců. Michaela Kalogerakis a Irving Bieber ve svých studiích prokázali, že dítě je schopno podle pachu rozpoznat pohlaví svých rodičů. Tito dva vědci zjistili, že děti  v určitém okamžiku raného dětství mohou pociťovat určitou averzi vůči pachu svého otce a naopak mohou cítit velmi silnou přitažlivost k pachu matky.

Přirozený pach člověka

U živočichů dochází k uvolňování feromonů především z kůže, stolice, moči a do jisté míry také z dechu. Většina výzkumů prokazuje, že u lidí je hlavním producentem pachů jeho kůže. Tyto pachy jsou tvořeny především mazovými žlázami, které se vyvíjejí v pubertě a soustředí se především na tato místa:

  • podpaží
  • genitálie
  • vnější ucho
  • oční víčka
  • cirkumorální region a rty
  • bradavky

Tyto místa produkují více pachů, pokud jsou více ochlupená. Chlupy poskytují ideální prostředí pro vznik, uchování a následné vylučování pachů do ovzduší. Je zajímavé, že právě ochlupení je jedním z průvodních jevů lidské pohlavní zralosti. Zde se tedy nabízí otázka spojitosti mezi lidskou sexualitou a zvýšenou mírou vylučování pachů. Primárně však necítíme pach, který je vylučován mazovými a potními žlázami. To co cítíme, jsou bakteriální produkty vznikající rozkladem těchto sekretů, jejichž pach je většině lidí nepříjemný a mnohdy působí odpudivě. Je tedy diskutabilní zda přirozený pach člověka lze pokládat za silnou vonnou látku, která má vyvolat zpětnou reakci okolí tak jak je tomu u zvířat.

Existence feromonů u dětí a kojenců

Asi nejzajímavější studie, které se snaží prokázat existenci feromonů u lidí, se týká kojenců. Michael Kalogerakis a Irving Bieber ve svých studiích prokázali, že dítě je schopno podle pachu rozpoznat pohlaví svých rodičů. Tito dva vědci zjistili, že děti v určitém okamžiku raného dětství mohou pociťovat určitou averzi vůči pachu svého otce a naopak mohou cítit velmi silnou přitažlivost k pachu matky.

Zajímavou studií provedl Michael J. Russell v roce 1976. Deset matek požádal, aby po dobu tří hodin nosili prsní vycpávky a dále testoval schopnost spících kojenců reagovat sacím reflexem na vycpávky svojí vlastní matky. U dětí ve věku dvou dnů všech deset reagovalo na vycpávky vlastní matky i na vycpávky cizích matek. U dětí ve věku dvou týdnů reagovala polovina dětí na obě vycpávky, ale druhá již jen na vycpávky svojí vlastní matky. U dětí ve věku šestí týdnů však došlo k výrazné změně, devět dětí z deseti reagovalo pouze na vycpávku svojí vlastní matky. Tyto výsledky naznačují, že dítě s dostatečně vyvinutým čichem dokáže rozpoznat pach svojí vlastní matky. Podobně je tomu i u primátů a savců kdy mládě, jenž načichne pachem jiného zvířete, nebo člověka, může být matkou odmítnuto. Také se můžeme často setkat s tím, že dítě odmítne svoji plyšovou hračku či deku po jejich vyprání a ztrátě předchozího pachu.

Na závěr uveďme asi jednu z nejzajímavějších teorií, kterou se zabýval doktor Alex Comfort. Comfort si všiml, že v posledních třech staletích má věk nástupu menstruace u dívek přímou souvislost s tím, jak často se dívky setkávají s chlapci. Zatímco před Viktoriánským obdobím kdy menstruace začala již v raném věku, ve Viktoriánských časech kdy bylo snahou prolínání mezi pohlavími minimalizovat co nejvíce, průměrný věk nástupu se zvýšil o několik let. V pozdějších dobách, kdy došlo opět k určitému uvolnění mravů se tento věk opět snížil. Zde se tedy nabízí otázka, zda menstruace a pach při jejím výtoku může být indikátorem resp. feromonem pro opačné pohlaví. Je možné také spatřit určitou souvislost s takzvaným Vandenberghovým efektem, který pozoroval u myší v roce 1975 J.G. Vandenbergh. U samiček myší dochází k indukci prvního estrálního cyklu (ekvivalent k lidské menstruaci u zvířat) v důsledku působení na feromon obsažený v moči sexuálně zralého (dominantního) samce myši. Zároveň v případě, že je podestýlka načichlá močí starší myší samičky dochází ke zpoždění estrálního cyklu.

Feromony v parfémech

V dávných dobách se mnoho žen snažilo očarovat milovaného muže pomocí čarodějnictví. V dnes již kultovní sérii o Harry Potterovi připravil v jednom z dílů profesor Křiklan nápoj Amorův šíp, který jako velmi silný nápoj lásky oblouznil každého muže. Dnes však některé ženy sahají po malých lahvičkách ukrývajících magickou vůni, jenž má zaručeně muže přitáhnout. Účinek obsahu těchto lahviček je však velmi diskutabilní. Pokud bychom se měli inspirovat výše uvedenými řádky, měla by být vůně feromonů ekvivalentní k vůni lidského podpaží, genitálií či pachu moči. Pokud by takový parfém měl být cítit přirozenou vůní lidského těla, nebyl by nejspíše cítit vůbec.

Žádná studie doposud neprokázala, že by některý z těchto pachů přitahoval druhé pohlaví a vzbuzoval v něm sexuální aktivitu. Podle skeptiků nejsou feromonové parfémy nic víc než fikce, jedná se vlastně o normální parfémy s různými vůněmi.

Napište Komentář